Zdravá komunikace ve vztahu
Znáte to, něco partnerovi říkáte a on slyší něco zcela jiného, nebo se zdá, že neposlouchá vůbec a ignoruje vás. Pak to často vypadá, že partner slyší jen to, co chce. Ve skutečnosti však mluvíte každý jinou řečí. Tmel partnerství je „nechat se“. Umět se opřít o partnera nehledě na kvality a schopnosti, kterými vládnu. Spory a rozepře se objeví v každém vztahu, ale jde o to umět spor urovnat. Nejde o trest, ale obnovu poměrů. Nejde o spravedlnost, ale o emoční rovnováhu, vyrovnání a nalezení společné řeči.
Bez inventury ani ránu
Je to tak. Ať už si myslíte, že jste komunikačně na výši, nebo že to není vaše silná stránka, tak inventura je nezbytnost. Znamená to podívat se na vztah a vaše očekávání, jaká od něj máte, jasně a bez příkras. Určitě není záměrem hledat pouze chyby a nedostatky, jelikož pak by se nejspíše vaše spokojenost se vztahem zhoršila. A to kvůli principu, který lze vyjádřit jednoduchým pravidlem: to, na co se zaměříme, roste.
Pokud o tom pochybujete, udělejte si jednoduché cvičení. Rozhlédněte se kolem sebe a hledejte ve svém okolí to, co se vám nelíbí. Vadí vám. Obtěžuje vás či pouze neladí vašemu oku. Pak pozorujte, zda se váš postoj k okolí změnil, či zůstal stejný. A nyní se podívejte kolem s požadavkem nalézt krásu. Uvidět to pěkné kolem vás. To, co vás zahřeje u srdce. Pak opět pozorujte svůj postoj. Předpokládám, že výsledkem budou dvě celkem odlišná prostředí, a to jen kvůli tomu, na co jste se zaměřovali. A realita je taková, že vaše okolí obsahuje to vše, na co jste se dívali.
Jdeme na to
Doporučuji udělat si seznamy či výčty dva. Jeden bude evidovat to, co je ve vztahu dobré. Vyhovuje vám, jste za to vděční. Ceníte si toho. A druhý bude o nedostatcích. Pokud umíte být k sobě upřímní, tak se vám zcela jistě objeví několik témat, která chcete jinak. A teď pozor – v tu chvíli snadno přehlédneme nástrahy, zamaskované pasti naší komunikace…
3 velké partnerské pasti
1. past zdravé komunikace = past požadavku. Situace, kdy hned vyrazíte za partnerem s požadavkem, aby se změnil dle vašich potřeb. Pak obvykle nastanou dvě nejčastější reakce. Buď vás partner odmítne (v čemž je zahrnut i přístup, kdy to ignoruje), nebo se podvolí…
2. past zdravé komunikace = past mlčení. Znamená to, že máme strach či ostych partnerovi svůj požadavek sdělit. Ve skutečnosti si nedáváte váhu. Nejste sami pro sebe natolik důležití, abyste ventilovali své potřeby. Někdy se to navíc proplete s falešnou iluzí, že se partner přece sám dovtípí. Vždyť je přece dost empatický a pozorný na to, aby nepřehlédl to mračno náznaků. Pochopí to. Chytne za nos…
3. past zdravé komunikace = past očekávání. To je každá situace, kdy nadřazuji představu nad realitu. Svůj postoj však neopírám o reálný základ situace, ale spíše o potenciál či zbožné přání, jak chci, aby to dopadlo. V konečném důsledku to ovšem vede pouze k eskalaci pocitů frustrace. Vznikají nedorozumění, zádrhele a nepříjemnosti.
Východisko pro změnu
Změna začíná vždy u mne. To, co chci, požaduji od partnera, mám dát v prvé řadě sobě. Žádná změna nezačne bez rozpoznání mých potřeb. Protože dokud nevíte, KDO jste a CO se děje, tak nemáte ani CO měnit. Teprve následně lze měnit to, jak se budu vztahovat k partnerovi a komunikovat s ním. A jak už bylo řečeno – na co se zaměříme, to poroste, hledejme proto vždy raději ve vztahu společně východisko a nikoliv problémy.
Budujte respekt a důvěru
Základem bezpečné komunikace je mluvit za sebe. Vyjádřit se. Říci, jaké jsou moje potřeby. Jak se cítím v dané situaci. A nejspíš to nejdůležitější je držet se toho, co se právě děje. Nevytahovat staré věci, ať se jedná o křivdy, újmy či nedorozumění. Co bylo, bylo. Pokud to stále strhává vaši pozornost a nedokážete to přijmout, tak bude potřeba téma otevřít. Ideálně ovšem samostatně, ve vyhrazeném prostoru a čase.
Otevřená řeč, která nezraňuje
Předpokladem, aby se to mohlo stát, je rovnost. Jsme si ve vztahu vzájemně partnery. Nikdo není víc ani míň. Pak teprve jsem s to udělat krok k umění se komunikovat. Říci si o to, co potřebuji, bez očekávání a přebírání zodpovědnosti. Jasně, totálně a přímo. Bez přemlouvání, žadonění a vyvíjení tlaku. Nevysvětlovat. Jednoduše, jasně a v klidu se vyjádřit. V konečném základu jde o to se přestat odkládat. Být sám sebou.
Šestero umění pro lepší vztahování:
Umění vděčnosti – Chcete dobrý vztah, tak na něm pracujte. Trefně to vyjádřil spisovatel Coelho: „If you thing the adventure is dangerous, try rutime. It is lethal! – Pokud si myslíte, že dobrodružství je nebezpečné, tak zkuste rutinu. Ta je smrtící!“ Nejlepším lékem na rutinu – ubíjející šeď každodennosti – je vděčnost. Tato mocná kvalita umí léčit nejen nudu a šeď, ale také lehkovážnost a nepozornost. A jak na to? Postup je celkem jednoduchý: stále zas a znovu oceňovat to, co mám. Nebrat nic za samozřejmé. Jako praktické se jeví „deníky vděčnosti“, kdy si každý den sepíšete vše dobré, co jste ten den zažili. Další variantou je „sklenice vděčnosti“, kdy si do uzavíratelné dózy vkládáte lístečky, kam si zapisujete krásy všedního dne. Tyto aktivity pak korunujete tím, že si je na konci měsíce nebo roku přečtete.
Umění pozornosti – Potřeba být bdělý. Neupadnout do letargie a dát pozornost vztahu. Hledat a určit si pro sebe K.O. kritéria – ta, přes která nejede vlak. To mi zjednoduší určení priorit. Pak si snáze dokážete ujasnit v sobě, co má být vyřčeno. Oddělit zrno od plev... Díky tomu uvidíte jasněji i sebe ve vztahu. A přiznáte si, že i vy občas selháváte a děláte přešlapy. A pak je třeba se umět omluvit, což bez pokory nelze.
Umění pokory – Kouzlo či dar, které v sobě pokora nese, je fakt, že je mocnější než hněv a pýcha. Hněv nemá z čeho růst. Když máte pýchu, tak se obhajujete, kličkujete nebo dokonce jdete do protiútoku. Pokud jste schopni říct a přiznat: „V tomhle jsem se mýlil. Ano. Unáhlil jsem se. Soudil jsem to moc rychle nebo příkře. Je mi to líto. Prosím, odpusť mi. Mluvil jsem špatně.“ Někdy ovšem svár a nesoulad pokračuje, i když se omluvíte. Je to jako když se točí naplno větrák a vy ho vytáhnete ze zásuvky. Čepele se mohou stále chvíli otáčet, ale už jsou bez proudu a dojde to konce. Takže jedna omluva všechno nespraví, ale začne. Vytvoří prostor, příležitost. Chcete-li svůj vztah opravdu změnit, tak buďte pokorní a zároveň mějte kuráž podívat se sami do sebe.
Umění kuráže – Statečnost ve vztahu? Je to tak. Každý vztah v sobě nese obavy. Partnerství bývá i zraňující. Přináší bolest. A navíc si v partnerství zrcadlíte navzájem svoje nejhlubší strachy. Strach je nejen zdroj nesvobody – spolehlivý zabiják vztahu, ale také umlčuje srdce a předává otěže nadvlády nad vaším životem rozumu. Zaměňujete metu nezraňující a bezpodmínečné lásky za cíl, který je třeba dosáhnout. A kuráž v sobě nese i opravdovost.
Umění opravdovosti – Řekněme si to narovinu. Bez autenticity ztratíte nejprve sebe a pak i celý vztah. Vztah jako takový zachovat lze, ale naplňovat vás nemůže. Buďte sami sobě partnerem/partnerkou. Když žena/muž ví, kdo je, tak i ví, co chce, a nebojí se o to říct. Dávat hranice můžete tehdy, pokud víte, kde a proč je máte. Nejsou staticky nehybné. Mohou být posunuty. Jsou stále živé a pružné. A díky jasně vytyčeným hranicím se teprve mohu plně oddat vztahu. Vytváříte tím důvěru a bezpečí, i když víte, že riziko zranění nelze nikdy zcela omezit. Pro to, abyste měli opavdu hezký vztah, je důležitá oddanost.
Umění oddanosti – Myslíte to se vztahem vážně, pomýšlíte na pevný vztah. Právě oddání se je východisko a ten pomyslný milník pro pevný vztah. Zde se potkávají veškerá předešlá umění, jelikož je třeba si díky pozornosti uvědomit své vlastní nastavení, potřeby a dle nich stanovit své hranice. Následně je opravdově a autenticky vyjádřit. A to chce kuráž i pokoru, abychom to řekli vlídně a jasně zároveň. Pak se lze plně a vědomě oddat partnerovi a vztahu. A to přes to, že i láska může bolet… Právě ta je korunou všech umění.