o mně

MOJE INSPIRACE
Maurská kultura a náboženství. Moje přezdívka Theo (od jména Theodor) a Kaka (přezdívka od neteře a synovce, což je v jazyce hindi opravdu strýc) má maorsky ke mně výstižný význam: Te o Kaka.

  • Jako ten, kdo je hluboce spojen s Duší země
  • Jako pilíř, podporovatel a udržovatel života
  • Pevný jako skála
  • Praotec
  • Muž ohně
  • Válečník
  • A ten, který žije naplno

MOJE ZDROJE
4letý trénink Mužská síla (Thomas Greiner, SRN)
roční výcvik v Rebalancingu v Humaniversity (Satyarthi Peloquin, USA)
4-letá praxe s klienty Seznamky Náhoda

MOJE METODY
Pracuji s rodinnými konstelacemi, voice dialogem, sdílením, zpětnou vazbou a dalšími prožitkovými metodami.

MŮJ ŽIVOT:
Jsem šťastný manžel a hrdý otec 5 dětí.

MOJE VÁŠNĚ:
Život, rodina a přátelé. Věřím v sílu rodu a hledám Boha.
Miluji dobrodružství hledání a objevování jazyka, krásy slov a nádhery trefného pojmenování situace.
Jsem filmový fanda. Obdivuji poetiku japonského manga – Hayao Miyazaki stejně jako skvostné obrazové
zpracování komiksů Franka Millera.
Mezi duchovní osobnosti, které jsou pro mě inspirací, řadím Veereshe nebo Daana van Kampenhauta.

MŮJ ROD

Možná si všimnete, že na koláži jsou jen muži… Tím vyjadřuji zásadní význam opory otce pro každého muže.
Ctím i ženy svého rodu, ale jako muž se zde prostě vyhraňuji.
Jednou z mých životních met je nalezení vize = smyslu a naplnění svého života. A zde je spojení s rodem naprosto zásadní. Protože vize a rod jsou spolu propojeny, nelze mít jedno bez druhého..., vždy je třeba vědět, „Kdo jsi?“ a „Odkud jdeš“. Uctít památku a osud rodu, jehož jsi Ty posledním článkem. Teprve poté lze úspěšně hledat a zjistit „Kam jdu?“

Mám oblíbené motto zní: „Teprve stojím-li na ramenou svých předků, tak mohu dojít cestou k Bohu.“ To pro mně vyjadřuje potřebu hluboké pokory a respektu vůči těm, kteří tu byli přede mnou a zároveń mně s nimi pojí pouto krve…

Moje představa základních osobních oporách a zdrojích je tato:

Mohu se opřít o sebe - o to, co umím a co zvládnu. Nicméně pokud k tomu nepřipojím další opory, tak se vystavuji rizikům, že se dostanu do stádia „samoty mocných“.

Mohu se opřít o své rodiče - jenže to lze pouze v případě, že je přijímám a vidím reálně; nedochází-li k idelizaci ani k očerňování.

Pokud se o ně opírám, tak teprve pak mám možnost se opřít i o sílu rodu.

Dobře si to celé lze představit jako pyramidu. Kdy já jsem vrcholový kámen a moji rodiče ty dva kameny, na kterých stojím. Pokud se o ně plně neopřu, tak nemám podporuru ani od celé široké základny…

Posledním zdrojem je Bůh či něco, co mě převyšuje. Nejsem staromilcem, ale rád ctím tradice. Je to jako připojit se ke Zdroji.